Kytice - smuteční, také nazývaná Liteřidouška

Zemřel server a do hrobu dán,
básníci po něm zůstali;
i přicházeli po mnoho rán
a na netu své básně hledali.

I zželet by se provozovatelům mohlo milých bardů;
duše jejich by se vrátily
kdyby pustili adminy do všech bajtů,
jež server předtím rozryly.

Poznali by básníci adminy po dechu,
poznali by je a plesali;
ten prostý zásah v adresářích,
zdařilou opravou by nazvali.-

Liteřidouško vlasti naší milé,
vy prostí naši věrozvěsti,
my připsali jsme tě však dávno mohyle-
nemaje svá dovolání komu přednésti.

Ve skrovnu já Vám tuhle báseň zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do širých zemí internetu
cestu pak básníkům ukážu,
kde spřízněné básníky chovají
jiné servery jako rodinu.

Snad že se najde dcera Liteřidouščina,
již mile dech znovu zazvoní;
snad že i najde některého syna,
jenž k tobě srdce znovu nakloní!