Sněžné vize

Hlasy polárních lišek lžou
že prý šustící krystalky
boří se v mlhách jitřní vánice
jak kamaše z medvědího srdce
mládnem Polárko!
bílá královna saje ticho
září jí oči
jak slepcům hole
dnes spaluje mráz skráně
návěje rotují před loknami
z podmanivé skrýše
pije mi modrá liška z tepny
přes bílou mou kůži pergamenovou
pak souží se v doupěti opilá
idea rozteklá v ešusu
a mlékem hvězdných poslů
milovaných
a zatracovaných
zapíjí žal vyjících ledoborců
via regia borealis...

Po cestě zmrzla mi nota
jak karabina
třeskutě zaskučela
půlová či čtvrťová?
kdo ví co chce tečna
polárnímu kruhu opsaná
marnivě, ach přidechni si
natrhej mi sněženky
smiluj se a nezvadnou...