Kdyby...

Možná kdyby nebylo "kdyby",
nebyly by nikde žádné chyby.
Jenže "kdyby" na začátku každé druhé věty,
propojuje dva zdánlivě nepropojitelné světy.
Říkáme ho častěji, než snad by lidé měli,
asi proto abychom přes růžové brýle pravdu neviděli.
Ale kdyby neřeks´"kdyby", řekl bys to jinak,
pro někoho možná king, ale pro ostatní sviňák.
Tak dál je tady pro každého toto slůvko malé,
bloudí cestami svědomí, jak samo lidstvo staré.
Kdyby bylo, tak by bylo- ale ono vlastně není,
jenže poslouchá se krásně to falešné pění.
Říkáme s "kdyby" něco, co nejspíš nebude a ani nebylo,
neřídíme se tím, co máme, ale tím, co by se nám líbilo.
A tak dál tohle otřepané "kdyby" říkáme každý den,
s tím už nic nesvedem´.....tak radši čert to vem!
Jenže kdyby nebylo tohle malé kdyby,
dokázali bychom si přiznat svoje chyby..?