Touhy touhavý plavovlásky

Kdo zná
ty touhy
touhy touhavý
touhy toulavý
ta toužebná toužení srdce
/čo bolo, bolo a nejde odestát/
kdo znal
štěstí měl
a dřív napsala bych,
cosi o tom, že vodopád pěl
svou věčnou píseň
píseň, tíseň

zapomínám a ono se to vrací
žitné knihy, voda nad vodou
dýchám a přece se mi nedostává vzduchu
/kde tvoja duša pramení/
stačí kým už jsi?
jsi jsem budu byla jsem?
nejsem!
tou, kterou jsem byla,
žila, jedla, pila
jinak, jiná
neznám tu dívku
¨
v mlze, mlžný králi...
a zase ty, stále jen ty
proč ne já?
proč se sebpu a sama sebou nejsem já
ale ty?
proč?
proč mandolíny hrají tak nakysle zapáchající
tohle je tedy ten slíbenej příběh s dobrym koncem?
tak kde?
kdes zůstal?
kde jsi byl za temných nocí
tehdy, když jsem byla bílá, čistá, nevinná holka z fotky
proč jsi přišel teď,
když jsem takováhle?