Duchovno
Duchovno
V dlaních se nám drolí, mezi prsty víra mizí,
již jen rezignace, tíseň a stud, ztratili jsme vizi
co je duchovno.
Pandemie, teror, migrace, záplavy a sucho,
erupce, cunami, hrozby z jádra dávající echo
nám i našemu duchovnu.
Místo pohlazení duše jen žraní, chlast a žraní,
a co neprojde chřtánem v odpad se změní
jako naše duchovno.
Vraždy, konflikty, krize, anexe, války a revoluce
co děti své požírají, rdousí, věší, utínají ruce
i svému duchovnu.
Z politiků jen kreatury obludného panoptika
a demokracii, svobodě a právu již čas tiká
i našemu duchovnu.
Po mamonu, sexu, co je i co není, hlad a třas.
Stres a spěch, pro druhé i na sebe žádný čas,
ani pro duchovno.
Zbyla pýcha, lhostejnost, závist, zlo a neúcta,
a mizí (navždy?) z našich duší, snů a života
naše duchovno.
Mizí postupně,
po písmenech,
po znaku znak,
první tři znaky již vytratily se,
a nám zbylo tak
jen…
Psáno v prosinci 2018
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Je to zvláštní, protože jsem ateista, který stále volá po "duchovnu", i když tím nemíním žádnou nábožnost, ale humanitu. A o tu se moderní globální svět pramálo stará. Takže oceňuji tvoje téma na báseň.
18.11.2022 11:32:20 | Lighter
někdo z přežrání zvrací
někdo se k zdrojům vrací
někdo se v přáních ztrácí
a já?
mizím v mracích...
Marku, duchovno nemizí, jen neleze na titulní stránky...
Díky za krásnou úvahu...
17.11.2022 22:49:08 | stormeater
Ne! Dochovno nemizí. Nemůže a nesmí. Ale jak se tak občas dívám, taky z mraků, na zemi, tak ty první tři znaky jsou hodně nejasné. ;o)
17.11.2022 22:56:36 | M.A.Rek