Po všech...

Po všech těch směšných eskapádách,

mé srdce v kámen už ztvrdlo,

jen ať zas nikdo mi nevykládá,

že, špatné je, lihem prolít si hrdlo…

Na chvíli uleví se srdci kamennému,

a snad i pár hodin spánku dostanu,

já vždycky v opilosti spílám rohatému,

a často se v bitkách slabších zastanu…

Snad je mi souzeno být mládenec starý,

co bez ženy, dětí, domova je, jen věčně opilý,

a abych duši svou bolavou oblékl v cáry,

sám šel své sny, co se mi ztratily…