Brzy zjara.

O kameny se můj olamuje pluh

Je jaro a krajina chce pít

Skřivani přepotají křídly nad brázdami

A ve větru své hlasy ladí

Kdo pomůže koni s jeho údělem

Jejž odmítá avšak musí

Nemá rád písně skřivaní

A louky jsou daleko kam neuvidí

O kameny se můj pluh láme

a kůň už nemá sílu vzdorovat - je konec

A písně skřivaní nesou se k řekám

A kůň stojí a nechce jít dál

Nebe se rozplakalo a pláče

Nad nezoraným polem i písněmi skřivanů

Ještě jim neladí - vždyť zima otálela

Všechno chce svůj čas - i zrno aby vzešlo.