"Koruna"

Ze země v lese roste,

zdá se to podivné, prosté.

Koruna černá z země raší 

měsíční stříbro zašlé.

A hle tu krystaly na ní rostou,

z mlh mýtina se noří.

Tma koruny se bojí

koruna půdu živou hojí.

Tam v prostřed mýtiny ticho

na hebkém mechu spočinul klid

Tam dá se v klidu být 

nádherou vůkol se potěšit. 

Otevřít mysl

oči zavřené. 

Vnímat vše, 

a všude. 

~☆~