Advent
Advent
Skleslý jsem
jako pánská nechlouba,
jež nad tvrdostí světa
už nehloubá ani nehloubá,
unavený jsem
jako víčka před usnutím,
jež s žuchnutím zaklapnou
víka rakví, a pohřbí mne tím,
vyčerpaný jsem
jako septik do duše rozlitý,
svědomím vytíraný,
až i jemu bude k zblití,
svázaný jsem
jako verš vlastní neumělý,
jenž volností se holedbá,
s těmi, co rýmu za rým měli,
načekal jsem
se dekadentně šestdekád
jako nevinný vinou viněn je,
a kat chtějící se kát…
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Předesílám, advent mi je stále adventem v těšení a příjemném pocitu. Tedy, s dovolením a předem prosbou v mé opovážlivosti, odmyslím-li si samotný název básně a naopak podtrhnu anotaci, zajímavě podaná v antonymu myšlenka.
01.12.2022 01:02:30 | Vivien
Advent je pro mne tím, čím je pro mnohé druhé, tedy očekáváním nadějného příchodu čehosi. V mém případě Slunovratu. Ten je ještě trochu očekávatelný, ostatní už tolik ne. V pošmournosti doby, duše, politických vyhlídek, ekonomických a energetických nevyhlídek je ono očekávání méně nadějné. Na mne tak toto období působí. Proto ta prvoplánová skepse v textu. Ta naděje je tam ale zakamuflována, jak jsi správně odhalila ve svém komentáři. Tedy, svým komentářem. Vyprovokovalo Tě to k napsání, že Ty tu naději vidíš. Děkuji.
01.12.2022 08:43:42 | M.A.Rek