Zora

Když probouzíš se v purpurovém loži
Tiché mlhy modré a sněžné
S polibky tvými brunátní něžně
Třepetící jiskry bledě se skvějí
Na spících květech orchidejí
Tam probouzíš se s horkem v rudém kouři

V koutech tvých zřítelnic se lesky hvězd svíjí
Zlámané na střípky v krásné tváři
Tančící na nahé kůži září
Ty k mocné noci růžové zvedàš ruce
Tak parně tnou skrz oblačné vlasy rusé
A půvabně se k tajemným hloubkám vpíjí

Opouští mne mé slabé smysly tající
V sladkých parách co vdechují horké rty
Než vrátil bych se zpět v ty bdělé dny
Tvé hladké kůže dotkl bych se aspoň jednou
Jak smrtelník projít moh by tou branou stinnou
Zoro spící na reality strohé hranici?