Studánka čistá,
jak ze skla křišťálu číše,
noc hvězdami protkaná,
stála nad ní tiše
a vítr na stříbrné vlasy Luny
hrál.
Tanec lesních víl,
lehounký jako dech
smutečních panen,
rozehrál marnivé stíny
v trávě pod stromy a kradl
očím strach, výměnou za ptačí
karneval.