Na víku rakve mojí – datel
odklepává mně určený čas.
Je levný, udělá to za pakatel,
a zítra přijde zas.
Vrány ve větvích sedí,
ti černí pohřební ptáci.
Netroufnou si na náledí,
straší je sněhuláci.
Druhý den ráno – už je tu zas,
ten černý, s čapkou červenou.
Nic mu nebrání, sníh ani mráz,
proklepat – rakev mou dřevěnou.
Někdy to musí ven, ať je, či není to sen,
když Múza mě políbí, pak píšu jak omámen
...múza si nevybírá, ta bere...;-)skoro jako smrtka...pobavila mě, opravdu ptákovina...můj kamarád ornitolog by tě za popsání druhu datel pochválil.
15.12.2022 18:26:24 | Marten
Smrt není zrovna veselé téma, ale datel za pakatel mě pobavil :D
15.12.2022 12:40:50 | Marry31
Jak se to vezme. Kamarád byl na pohřbu a byl svědkem následujícího. Hrobníci
vykopali díru a nezjistili si, že má rakev napevno připevněná madla. Ovšem díra byla užší. Tak se s tou rakví prorajbovali až dolů, ovšem až na x-tý pokus.
Říkal kamarád - jediné oko nezůstalo suché. I taková může smrt být. :-))
15.12.2022 13:32:14 | Kan
Datel. Dře se i za pakatel. Však rakve již nejsou v módě. Lidé pohřbeni, urnové róbě. Datlovi v kapli odzvonil zvonec. Na krchovu klepání konec.
Bezva, Kane. Když k úsměvu se stane*
15.12.2022 12:13:50 | šerý