Sekerou odkrývá duši kmenu,
zalitý potem a znavený.
Kůru na zemi rozprostřenu,
o skryté klopýtá kameny.
Poslouchá ptáky a duši lesa,
do mraků dívá se korunami.
Ptáci se vznesli na nebesa,
on a kmen zůstali sami.
Pod sekerou zas dřevo sténá,
štěpina od ostří padá.
Stmívá se, den mizí do ztracena,
noc probouzí se – mladá.
Muž a strom, jsou jako jedno. Díky. (no...samozřejmě i žena a strom)
16.12.2022 20:00:27 | Kumiko
Jo, hezké verše. Snad s připomínkou, že tesařská sekera ( běžně širočina), správněji staročesky "teslice", má vyosené ostří.
Rozhodně "Pod širočinou zas dřevo sténá..", bych viděl opravdověji.
16.12.2022 11:05:12 | lesan-3
Každý má právo na svůj názor, ale, kdy jsi viděl, tak někdy, chlapa v lese s širočinou ?
16.12.2022 23:19:28 | Kan