Hrdlička
sedí na parapetu a čeká.
Hrdliččin hlas
ozve se v nás
s pohledem do daleka.
Kolik
už prošlo jar životem mým ?
Já lásek měl,
co jen jsem chtěl,
zůstal mi po nich jen dým.
Vzpomínky
velmi často zaútočí.
Tu pátrám v hlavě
naléhavě…
sejde z mysli, když sejde s očí.