Moje žena Kamila,
bývá často nemilá,
jako by tušila,
že naši lásku už dávno zrušila.
Kdysi bývala dobrou milenkou
a teď jen mou ex manželkou,
ale máme spolu dvě krásné dcery,
které by rády chtěly,
žít jako rodina,
tím to vše začíná,
život je jen krajina
dám ti ruce do klína.
Ač jsem se vždycky snažil,
různé chvíle jsem s ní zažil,
nikdy jsem se jí nezavděčil
a pak se z toho jen léčil.
Manželstvím svoboda přece nekončí
a já byl jak lev v kleci,
pro někoho jsou to jen hloupé kecy,
ale když někdo nešťastný je
a ztrácí poslední naděje,
slunce ho už nehřeje,
vyjede i ze své životní koleje.
Chtěla všechno a hned,
nebyl to s ní žádný med
a nic jí nebylo dost dobré,
i nebe pro ni bylo málo modré.
Tak mně dala ultimátum,
nechtěl jsem již čelit jejím hysterickým záchvatům,
buď postavíš tady nový dům,
nebo si kufr sbal a čekej dopis s žádostí o rozvod,
byl to na mě velký podvod.
Dohodli jsme se na všem
a rozešli se na věčné časy,
vše bylo v přátelském duchu
a ne jak po atomovém výbuchu.
A jaký byl její hlavní důvod?
Prý už nejsme kompatibilní,
asi je to pravda,
byl bych z ní stejně brzo senilní.
Vídáme se už jen kvůli dětem,
nechci, aby patřili k našim obětem,
takže v tomto táhneme za jeden provaz,
někdy je to s ní ale odvaz.