Rozmanitost
Rozmanitost
smysl mi zmizel, hlavu klopíce
ku špalku poklekám, aby kat utnul
to čím jsem doteď myslel nejvíce
Až mysl zastavím, uklidním nitro
jedniným tnutím, jedinou ranou
Pak smyslu života dobré jitro
popřeju. Stanu se vranou
Vranou tak bílou, že zbytek hejna
ač černí jsou, tak zbělají
Až ztratí se i ta poslední černá
zjistím, že mě to nebaví
Všech barev je zde pokaždé třeba
ať je zde pestrost náramná
Život je přec jen hra o iluzích
Tak ať je ta hra zábavná
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Myslela jsem to tak, jak je to tam napsaný :-D Ráda bych si vydělala nějaké peníze na cestu do Norska.. Ono mě to tam vždycky nějak lákalo :-D Žádnou alegorii v tom nehledej :-D No, měla jsem zato, že jsi tam byl, ale vůbec nevím, proč jsem si spojila to Norsko zrovna s Tvojí osobou, prostě mě to napadlo...
Tvou poezii mám ráda, jsi fajn člověk s fajn názory that I respect...:))
08.04.2007 22:42:00 | Jasmin de Paris
Ahojky, jsem moc ráda, že ses zastavil na okamžik u mé poezie... Jinak, chtěla jsem se zeptat, nevím, jestli jsem se zrovna nespletla, ale budiž...Nemáš Ty náhodou nějaké zkušenosti s Norskem???
08.04.2007 09:36:00 | Jasmin de Paris
Nevím proč by tě taky měli moje básničky zajímat...Sorry,ale nedostalo mě to...jasně že ne,protože je nepíšu pro tebe,ale pro sebe.AhoY!
24.03.2007 14:27:00 | ticho