S láskou v srdci
S láskou v srdci
Anotace: Bolest činí život skutečným. Touha je bolest, která činí skutečnou lásku. Jediná bolest, která je krásná.
Tak sladce voní
Po heřmánku
Mé hebké lože
Když ukládám se k spánku
Tak jemně ovine mě
Mé hebké bílé lože
Jak objal bys mě něžně
A sevřel mezi paže
Tak ulehám já denně
Když den se v šero mění
A smutek můj se mění
V bolest roztoužení
Marná věc je stále
Moje roztoužení
Když ten, po kom já toužím
Nebyl můj a není
Ačkoli jsem sama
Já lásku v srdci mám
A přátelům všem v Modru
Ji s láskou posílám
Komentáře (19)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
skutečná Láska nebolí... a bolest touhy? prostě nás baví - cítíme, že žijeme, ale jde to i bez toho;)
což neznamená, že se mi text nelíbí, právě naopak:)*
30.12.2022 09:54:23 | Sonador
Možná to má každý jinak, tedy asi ano, jak se zdá. Nebolí to ve chvíli souladu, duší i těl, ale jak je časté, že jeden miluje více, že jeden opustí, nebo prostě miluje jen jeden. To je přeci také láska, a ta bolí touhou. Touha asi nebolí, když máš rande a už se těšíš. Ale nenaplněná touha bolí. Někteří se kvůli tomu uzavřou lásce, uzavřou životu. A to je škoda. Ale je to jejich cesta. Ale ta bolest není ničím zlým. Mám pocit, že člověka jaksi zušlechťuje, činí moudrým a laskavým. Pokud nezahořkne. Kdo zahořkne, nepochopil smysl bolesti, tak to vidím já.
30.12.2022 10:08:56 | kozorožka
ale já právě moc dobře vím, o čem mluvíme;) umírala jsem takto poměrně nedávno... jenže, on se člověk občas ztratí sám sobě, a pak se hledá v tom druhém, a ten proces opětovného zamilování se do sebe - bolí... když je člověk celistvý a plný lásky, je to prostě úplně jiné... to řeknu takto - opětovné probuzení hadí síly mi jednou za třináct let úplne stačí:D
nenaplněná touha... říkám to pořád dokola - "zlomené srdce" je dar a příležitost...
30.12.2022 10:13:23 | Sonador
Zdá se tedy, že mluvíme o stejné věci, jen jinými slovy. :-) Nebo ještě jinak. Jde o stejnou věc, ale naše pocity, prožívání se liší, a proto to každý napíšeme jinak. A to je přirozené, každý jsme jedinečný...
30.12.2022 10:17:29 | kozorožka
no, samozřejmě... jen, jde mi o to, že když v tom člověk neuvízne - protože ho to baví a má pocit, že žije - čeká na něj něco ještě mnohem lepšího... Láska, která Je, pro všechny a ke všemu, ve všem a především v něm;)
že mluvíme každy za sebe, ze sebe a o svém prožití opravdu není potřeba neustále říkat, to je jasné, jinak to ani nejde...
30.12.2022 10:21:02 | Sonador
Ano, říkáš to pěkně. Ale srdci neporučíš. Mysl ví, ale srdce se prostě někdy trápí. Tak to prostě je.
30.12.2022 10:24:20 | kozorožka
se tady směju... podívej se na nějaké mé rok staré básně - au! neporučíš... víš a nechtělo se mi to opustit, protože jsem zapomněla jak mnohem hezčí to je ještě dál... naštěstí jsem se nezastavila.. teď jen zase nezapomenout sama na sebe:)
(ale musím přiznat, že přesně tenhle proces neustálého objevování a sebeobjevování, noření se do hloubek, mě na životě nejvíc baví)
30.12.2022 10:27:49 | Sonador
Podívám. Rozumím tomu tak, že se každý pohybujeme po jakési sinusoidě. A když jsme dole, asi víc souzníme s těmi dole, a když je nám lehce, s těmi, kterým je lehce. Ale člověk se také může přeladit. To je vlastně podstata terapie, řekla bych - přeladit se ze smutku na veselí spolu s těmi veselými. Ale také posmutnit na chvíli s těmi smutnými, pro to soucítění. Soucítění pomůže jaksi oběma, že. A máš pravdu, je dobré se občas ohlédnout sama za sebou.
30.12.2022 10:41:34 | kozorožka
ano, ano... pěkné...
jinak řečeno - skutečně tvoříme realitu ve které žijeme, což mě vede k tomu soucitu - soucítit neznamená s druhými trpět (to pak jen trpí víc lidí, pro mě osobně bylo důležité tohle pochopit), ale být tu pro ně, mít pochopení a být oporou...
30.12.2022 11:50:22 | Sonador
krásná slova... děkuju za ně
30.12.2022 10:54:04 | stormeater
ach...ta věčná touha po nedosažitelném...a věčná bolest z reality..
rozumím ti, milá přítelkyně
30.12.2022 09:45:38 | stormeater