U okna stojí rám,
na něm bílé plátno lněné,
okno otvírám,
do noci růží provoněné.
Jsem malířem krásy
dívčích tváří, dívčích těl.
Leckdo o mně povídá si;
co ?, to jsem zapomněl.
Mnohá z dívčích tváří,
co jsem je maloval,
pak slibovala při oltáři
muži tomu, co s ní stál.
Každé jsem růži přimaloval,
jak nejlépe malíř může.
Když, totiž, muže zdobí žena,
pak ženu zase růže.
Stačí jen zavřít oči a přivonět,
každé z těch malovaných smíme závidět...
Ráda jsem nahlédla, malíři
Hodně štěstí a zdraví do nového roku, Kane
30.12.2022 22:59:53 | Emily Říhová