Anotace: ...
v tramvaji
jsem přemýšlel
a
vytrhával jsem si
přerostlé chloupky z nosu
všimnul jsem si
že mě sleduje moc hezká dívka
když jsme se střetli pohledem
znechuceně se otočila
hele
povídám
já se nerýpu v nose
já si trhám chloupky
tak mě hned neodsuzuj
aby bylo jasno
nemám takovou vymoženost
jako je zastřihovač chloupků
nasadila si sluchátka
a koukala z okna
jasně
odvrať pohled
stejně posloucháš Davida Guettu
nebo podobnou blbost
pak mi zazvonil telefon
otec prý zemřel
takže jsem vystoupil
a když tramvaj odjížděla
ukázal jsem na ni fakáče
večer mě to pak mrzelo
ne
nemrzelo
bylo mi to jedno
jen ten prostředníček mě trochu trápil
ano ano-to všeci známe-takhle se znenadání do nás zapichují hlubinné tříštičky, sice na ně brzo zapomeneme, s tím, že jsou to prkotiny ( tzv. je vytěsníme ), ale ony se časem ozvou, i když o nich vlastně nic nevíme, ale ony mokvají..a mokvají..ST*
02.01.2023 12:44:55 | Frr
Člověk někdy sám, jak v bludišti zrcadel. Těžké poté hledat gró podstatného. Tohle dílko bych moc na básni neviděl. Ale jako esej nebo črtu (dne) by bylo výbornou věcí*
02.01.2023 11:10:07 | šerý