PRÁZDNO
prázdno až k zešílení
tam kde cosi bylo a už není
po čem zůstalo jen snění
co stlouká prázdnou rakev z osamění
nedá se ani pohřbít po čem zbyl jen stesk
buch buch buch
vzdálené bubny do bubínků duní
to jen krev vzpíná se mizícími vzpomínkami v tichu
poté co dozněla poslední ozvěna
po slzách smutku radosti
i po krystalcích smíchu
vítr je rozvál do všech stran už dávno
po prázdnu přijde ještě další prázdno
až se v něm rozpustíš i ty sám
s údivem si pak pomyslíš beze hlesu
tu jsem už byl
tady to přece tak důvěrně znám
Praha, 3.1.2023
https://www.youtube.com/watch?v=Aj6BLyqTKDo
Není nic. Jeli něco, je to nepoznatelné. Je-li to poznatelné, nedokážeme to vysvětlit.
(Gorgiás)
Možná jsi můj milý Amonasře reinkarnovaný Gorgiás:-) Nebo Vladimír Neff, který svůj skvělý Filosofický slovník pro samouky napsal jako protitah tomuto výroku...
V každém případě Tvoje další zdařilá báseň.
10.01.2023 19:49:57 | Pamína
Milá Pamíno, jsem co jsem, ale rozhodně nejsem tak sečtělý jako Ty :-) Naštěstí jsem si mohl Gorgia rychle vygúglovat, takže Ti děkuji nejen za laskavý projev přízně, ale i za rozšíření mých obzorů ;-)
29.01.2023 19:22:53 | Amonasr
V prázdném pokoji života klavír. Za ním chřadnoucí klavírista, který v rozletu mohl... ale přesto. Všechny barvy tónů, prsty nepobral.*
Smutníš poezie. Ale hezky*
04.01.2023 00:39:49 | šerý
Tady to důvěrně znám...tuhle opravdu cítím. Děkuji.
03.01.2023 19:11:54 | Kumiko
...když odejde blízký, je prázdno...nejosamělejší..."prázdno až k zešílení", jak píšeš...dneska máme všichni nějakou smutnou.
03.01.2023 19:08:56 | Marten
Dnes mám taky smutnější den, oni básně napoví.
03.01.2023 18:14:52 | Jeněcovevzduchukrásného
Já mám určitý smutek a nostalgii asi už v genech, projevují se často i nečekaně a bez příčiny, zvlášť když tvořím - vlastně převážně píšu jen to, co je mi odkudsi právě diktováno, já jen nahazuji téma a sám se kolikrát divím, jaký směr to nabere... ;-))
03.01.2023 18:23:43 | Amonasr
Asi to tak má být, abychom byli každý jiný, o to je svět pestřejší:-)
09.01.2023 18:49:42 | Jeněcovevzduchukrásného
V C DUR s dokonalou harmonií, kdy melancholie života tesklivě hrají.Pusť si Eydís Evensen neb Haniu Rani a prozři , oddej se svému oblíbenému poslechu vzpomínek,citu a euforií. Excelentní báseň o citu, vnímání harmonií a osamocení.
03.01.2023 17:52:18 | Krahujec
Díky za přijetí i za hudební tipy - určitě si je prubnu :-)
03.01.2023 18:19:55 | Amonasr
Tak jsem si je poslechl a opravdu by se to sem ilustrativně pěkně hodilo. Já bych tu jako hudební doprovod nejraději zavěsil dokonce některou z vlastních skladeb Slav Mila, co zde v poslední době umístil, to by k tomu náladou krásně šlo - jen kdyby to měl třeba na youtube :-)
03.01.2023 18:36:18 | Amonasr
Zřejmě by to šlo se domluvit s adminem či provozním a dát tomu vyšší level.
03.01.2023 18:49:12 | Krahujec