Sbírka: Singularita - o věcech ze samoty
Jdu ztichlým zimním podvečerem
a sníh mi křupe pod nohama.
Vítr se opřel do luceren,
sněží mi na kabát.
.
Myšlenky vlajou mi jak nitě.
Vlastně to není žádné drama.
Jenom, že v téhle realitě
zrovna teď nejsem rád.
.
Tak dej mi prosím ještě chvíli
pobývat ve Tvém požehnání,
ať posbírám všechny své síly,
které's mi odváděl.
.
A já všem na oplátku povím,
pokud mi slabost nezabrání,
co mi tam, za hořícím křovím,
pošeptal archanděl.
Zhudebněná verze mých přátel