Ve skalách dub o samotě stojí
V kořenech "fleky hub" společný život je pojí.
Výhledy, oblačné moře má
v těch výšinách dub vidět nebývá.
Stojí, své oblačné moře má,
i ostrov v oblacích občas obývá.
Občas ho slunce navštíví
Oblačné moře rozptýlí
Barevná šeď okolních skal
Zeleň mechů, květy trav.
Stojí, na kůře stopy věků
Ve větvích podpisy větrů
On ví, co sdělují světu
a tomu kdo chce "číst".
Život, plnící se list
Začátek i konec dnů
Smutku i smíchu
Snů, i černých dnů.
~☆~