Spalovač iluzí
Spalovač iluzí
Sbírka: Singularita - o věcech ze samoty
Jak večer slunce zajde, vstanu,
pak dlouhá cesta úvozem
co vede na půlnoční stranu
.
do práce, co jsem získal kdysi
v kavárně, kde se setkávají
lidé co píší místopisy
a všechny kouty světa znají.
.
Vítá mě místnost zaprášená.
Už jen z té samoty mne mrazí.
Tam nejdřív padnu na kolena
a zbavím ohniště od sazí.
.
Rozdělám oheň který zhas,
přikládám, než je voda vroucí
a pokradmu si krátím čas
sledováním všech kolemjdoucích.
.
Někdo má v očích svoje běsy,
jiný se apaticky klátí,
další svou radost ztratil kdesi
a doufá že se k němu vrátí.
.
Každý chce zpět z časů co bolí.
Tak sklepu popel ze své dýmky
a přidám páru do soukolí
vlaku, co couvá za vzpomínky.
.
Už pár let pořád stejný sen.
A já v tom vlaku
topičem.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Vracíme se ke vzpomínkám..
i k těm bolavým..
jsou našimi body v duši..
jak bolestné vytetované znamení..
jsou s námi..
i když už mnohokrát
na popel spálený.
Přesto už i trochu jinak..
Žít a jít dál..
vzhlédnout dým starých bolestí
a umět mít radost z různých chvil
těšit se..
a chránit si.
;)
Moc hezky jsi ji poskládal.
07.01.2023 11:51:15 | jenommarie
Moc pěkné. Iluzemi se dobře topí. Jednu spálíš a hned je tu nová. A tak mašina frčí na své nekonečné pouti v kruhu. Nebo je to spirála? Spíš to bude spirála, protože nikdy nevstoupíš do stejné řeky. A i kdyby byla skoro stejná, ty jsi jiný. Tak mi to připadá. Je však otázka, zda se ta spirála rozvíjí nebo svíjí. Podle mého obojí zároveň. V duši směřuje ke středu a ve světě ven, zdá se mi. Až dorazím do svého středu, vnější spirála se spoji s nekonečnem. Tak si to představuji.
07.01.2023 11:33:53 | kozorožka