Grigoriji Jefimoviči

Sibiřské zimy nebývají malé.
Pod tlustým ledem tichá řeka plyne.
Tenkrát led pukal v březích na Urale,
když zkraje roku přišels na svět, Rasputine.
.
Sestřičku Marii ti brzy řeka vzala,
i bráška Lavrentij pak na zápal plic hyne.
A když svou pozemskou pouť i tvá matka vzdala,
Kdopak ti zůstal, opuštěný Rasputine?
.
Otec vždy opilý a ty dřeš do zemdlení,
takže i vzdělání tě při tvém mládí mine.
Co je tvůj lék na věčné osamění...
Děvky a chlast, zoufalý Rasputine?
.
V den kdy jsi dospěl, jediné máš přání.
To volání je tolik silné, jiné.
V klášterech chtěl bys najít povolání.
Jak ty bys moh' být mnichem, Rasputine?
.
Na řece Něvě církve k sobě zvou tě.
Veliké Rusi stal ses slavným synem.
Od této chvíle nepostáváš v koutě.
Čímpak jsi víc? Prorok či svůdce, Rasputine?
.
Car s chotí pro tě velkou slabost mají,
však ví že všechny tvoje stránky stinné
se v Petěrburgu dlouho neutají.
Jak asi skandály tvé skončí, Rasputine.
.
Tři smrti prežils, ne však čtyři.
Pod tlustým ledem tichá řeka plyne.
V ní tělo k moři, duše k soudu míří.
Světec či ďábel? Bůh ti poví, Rasputine.