Bezdomovcova píseň

(předmluva v 1.předehře) : Tak moc by sis přál spát pod oblohou , jen tak na zemi, a bezdomovcem být, ale teď
chceš o tom jenom snít, ach, nemůžeš chtít víc, bohužel to víš... Bezdomovec...

Toužíš velmi po odpadkách,
chceš mít vlasy v mastných patkách.
Krásný pocit jak přerostlá lež,
když celou noc s košem promiluješ.

Vem si oblek jen z popelnice,
vyžebrej si koruny, mince.
Chceš bydleti v hnízdě ptáčků,
na to jsi velký, můj chudáčku.

Už sis na skládce hrál,
od dětství ses čistoty jenom bál,
tak mi řekni,
chceš tam žít navždy,
šťastným budeš
až zacpeš si nozdry.
Bezdomovec...
to je to povolání,
kvůli kterému řekneš,
„Špíno, miluji Tě,“
větou záludnou,
mokrých slz hodnou,
plivat sliz při tomhle
by si nikdy nechtěl.

Chtěl bys mít teritorium,
kde by sis vzal opium.
Myslím tím tulipány,
pak si začneš k sobě tulit pány.

Je lehké vymyslet životní sen,
zabydlený lid versus „houmeles men“.
Ten tak krásně na dálku voní,
cítí ho i chobot sloní.
oooo, jééé...

Žlutá, modrá nebo zelená,
barvy popelnic, chvíle sdílená,
to pro tebe tak moc znamená,
dáš si prošlý špek či kolena vařená.
„Čau, lásko moje, to jsem přec já.
Houmelesáček, kůže špinavá.
hůůů, jéééé.
Nyní popelnice ve vás budu bydlet já...

Měním názor minulý,
že budu spinkat pod alejí.
Půjdu do popelniček,
lepší být v modrý než u skleniček.

Už se těším až ve vás budu,
super bydlení lepší než-li v sudu.
Snad mi lidé tam nejen vhodí,
krabice a karton od fazolí.

Jestli jsi teď šťastný člověk,
dlužíš osudu obrovský vděk.
Chceš být pan Bezdomovec?
Vonných odpadků budeš lovec!

Života si užívej,
na nešťastné se nedívej.
Stejně ti nezávidí,
je velké procento těchto lidí.