Kam se to díváš?
_do toho ti nic není !
Ty pláčeš ?
_To není tvá starost
Stalo se něco?
_ nech mě
Když tě vidím jak se ničíš
A přesto říkáš ať to nechám být
Do bezedný jámy se řítíš
Mám tě nechat jít?
Kam poděl se tvůj smích
Dál děláš krůčky ke srázu
Zmizel i život v očích tvých
Podobáš se pokrivenýmu odrazu
Najdi si chvilku a poslouchej
Chyť rozum za vlasy a ser na něj
Ty to dokážeš ! k němu se nevracej
Na sbohem mu zamávej
Svět se kolem něj netočí
Tak osvoboď se od jeho útlaku
Rozchodem život nekončí
Jsme cestujícími ve vlaku
Potkáváme každý den nové tváře
A tobě stačí jen lusknuti
Nemůžeš změnit starýho lháře
Potom přišlo z okna padnutí
Moudří nechají si poradit
Hloupé musíte nakopnout
Nechala se napálit
Dolů snažila se plout
(Od její takzvané nehody uplynulo několik let)
Moje osobní zkušenost: srdce a rozum si jdou svou cestou. Proto je láska božská i strašná. Na bolest zlomeného srdce nepomůžou žádné rady. Musí se to odžít. Lze dát sen soucit. Řeči o hlouposti rozhodně soucitné nejsou.
12.01.2023 06:29:12 | kozorožka