Srdce a zvon.

Ruce na provazu, co vede vzhůru – ke zvonu,

v kostele naslouchají andělskému zpěvu,

co snáší se z kúru.

Hlasy čisté, hlasy bez záchvěvu,

skryté za závěs nebo záclonu.

Andělské tóny, vznáší se vzhůru

a ovíjejí srdce i tělo bytosti živé.

Noty hravé, noty snivé,

sílí a mocní ozvěnou duše náruživé.

Míří ke hvězdám.

V té písni zvon zůstal sám.

Srdce se pohnulo a udeřilo,

zvon přerušil píseň mocným hlasem,

jako býk v aréně před zápasem,

náhle se zešeřilo.

Zvon dozněl, i píseň dozněla,

vkradlo se ticho a vkradl se klid,

snesla se noc, černá už docela,

můžem se milovat, můžeme snít.