Anotace: „Pamatujte na to, že i zrnko písku je Sahara.“
Já možná se jen pletu
my nejsme o nic více
než pouhé zrnko písku
a zhaslá stará svíce.
Ty děláš díru v plotě
a chytlas‘ malou třísku
jsi stále mladé kotě
však hlídáš si svou misku.
A zbylá vůně mléka
mou bradou dolů
s
t
é
k
á
.
.
v poslední pocit jemný.
V tajemné mysli ženy
topím se na dně tůně
půl roku hřích jsem tropil
proto nám láska stůně.
Bez brýlí slyším život
řve zřetelně a ostře
i když jsem malý pivo
chutná líp, když se prostře.
Tak barevně a zrale
mi zní teď lidské hlasy
část bude s námi stále
byť šednou naše vlasy.
Já v naivní své víře
že čas je prostor v čase
v němž budu stále šířen
však slzy znějí v hlase.
Saharu nemusím. Ale miluji dun božských křivek a když je koloruje stín. Však vím, zas nakažen tvou básní. Kde se jen žije, a především se sní.
Líbí se mi v druhe sloce to kreativní s t é k á n í. Jakoby sis hrál s DaDa Kléé.* Pobral a vybral jsem si. Ty třešničky v tématu - ti nepovím.
Ještě domýšlivým, bys ses stal. A kdo by nám prosté perličky, zde psal?
22.01.2023 01:33:54 | šerý