Propast

¨Propast

Nad propastí stojím
Ničeho se už nebojím
Jen smrt mně trochu děsí
Co bude dál netuším
Ale na vysvobození se těším
Podívám se dolů a ztrácím odvahu
Ale já už dál žít nemůžu
Ztratil jsem i tebe už nic
Nedrží tu mně jsem sám
Ztratil jsem mnoho přátel
I blízkých ublížil jsem všem
A to hodně nemůžu dál bojovat
Chci a musím to vzdát už
Nesmím nikomu ubližovat
Znovu se mrknu dolů a
Říkám je to jen jeden krok
Ale změní některým život
Jsem zavrhnutým člověkem
Možná to pomine ale má duše
Nutí mně vím že rádi mně stále
Mají a že tohle nechtěli ale
Pro mě je to nejlepší a pro ně
Také budou sice smutní ale
Pro mě to bude vysvobození
Zavřu oči a udělám poslední
Krok padám výšku nevnímám
Mezi anděly se právě dostávám
Tam na upatí propasti jsem
Naposled spatřil denní světlo
Má rodino a přátele i ty
Promiňte mi pro mě nebylo cesty zpět
Šel jsem vrátky nebeskými vpřed
Děkuji vám za ty chvíle a promiňte
Ty hádky byly to mé chyby ale
Už se neopakují já budu tu čekat
Na vás všechny až sem za mnou přijdete
Doufám že mně pochopíte že nemohl jsem dál
Ale mám vás všechny rád!!