Mámě

V tom a v tom chvatu
já zapomněla dát mámě mísu květů.
Je prvomájová a byla jedináček.

Já zlobila a burcoval jí vztek.
Nepřizpůsobivá a živá.
Už směji se tomu teď.

Nevěřím povídkám,
že čáp nosí děti.
A čert dává uhlí.
Jo, občas kolínko pořád bolí.

Vezmu ručník.
A na něm nápis Krupková.
A slyším autobus i učitelku
každou chvilku.

Paní Krupková,
vezměte si tu tichou holku.

Doba se mění
i mlčení má své kouzlo,
zabarví, co by se jinak těžko kouslo.

Čas lomcoval a kdysi změnila jsem příjmení,
ale máma pořád zůstala mi.
Život o jménu není
a já stále se vidím v ní.

Jituško, dnes se mi zas tak nechodí.
Slyším jí.
Alespoň hlas, když vzdálenost nás dělí.
Symfonie porozumění nás pojí.