Fénix

Drápy zarývá hluboko do kůže,

silně tlačí, ta bolest je tak ostrá.

Svými svaly svírá tělo objetím škrtiče,

zákeřně vychutnává si zvuk, jak kostra praská.

Jedem škorpióna paralyzuje celé tělo,

z očí slzy roní se do kaluže zklamání.

Na duši zrazu pocit chladu a šero,

nikdo neslyší to zoufalé volání.

Ta mrcha, jenž nese jméno Zrada však netuší s kým má tu čest,

odhodláním zachránit se ruce zatínají se v pěst.

Poslední střípky sebeúcty k obnovení síly mají velký vliv,

jako Fenix z popela povstává tělo odolnější než kdy dřív.