Údolím zurčí si voda
poslední zbytky sněhu
po lesích
Klikatá cestička
mé kroky svedla
na scestí
a možná, že i na scestích, leží nějaký poklad... člověk sice není, tam kde chtěl, ale nejspíš se tam neocitl pronic zanic;)
chm, jsem si vzpomněla na skutečnou příhodu z lesa... byli jsme na rozcestí, a já chtěla jít vpravo, levá cesta se mi nelíbila, prostě pocit... ale nechala jsem se přemluvit... sotva jsme na ni vstoupili, narazili jsme na velkého hada požírajícího velkou žábu... a vše jako by zešedlo, byl to velmi intenzivní neblahý pocit, že i doprovod pochopil... je jediná podstatná věc - věřit sám sobě a nenechat se zviklat, zní to jednoduše, ale člověk si musí mockrát natlouct nos, než to opravdu pochopí... a taky si všímat znamení:)
26.01.2023 17:42:26 | Sonador
Zabloudilas Bufiku? Zastav a rozhlédni se, možná stačí jen zpět na značku, té správné barvy.
26.01.2023 10:06:47 | Vivien
Každé rozcestí
Je možná scestí
Cestou svou
Necháš se vést
Zastavíš se
Na křižovatce cest
Každé rozcestí
Je i cestou ke štěstí
Která to byla
Poznáš až později
Hledej však dál
Neztrácej naději
Dokud člověk dýchá
Je naděje tichá
Že své touhy naplníme
Tím, po čem tak toužíme
Zatím o tom jenom sníme
A taky trochu básníme :-)
26.01.2023 09:12:58 | kozorožka
Krásné děkuji moc.kde je víra je i naděje
Nevím jak dál hledám a zastavuji se , ale nikam to nevede
26.01.2023 17:18:33 | Bufik
Možná moje básně vyznívají tak, že já vím. Ale já také hledám cestu bludištěm světa k ráji srdce. Svítím si svými básněmi na cestu, abych nezhynula ve tmě. Myslím, že je nás tu takových víc než dost :-)
26.01.2023 17:28:18 | kozorožka