Román

V podkrovním bytě, potichu, v klidu,
seděla dívka a psala lidu,
krásná byla, světlé vlasy,
v myšlenkách jen lepší časy.

Seděla nádherná, román všem psala,
o jednom muži, kterého znala,
o jednom milenci s nejlepším úmyslem,
o kněžně Libuši i s jejím Přemyslem.

Krásná kniha, věřte mi,
ti dva si byli souzeni.
Mělo však nádech osamění,
všechno to krásné, milostné čtení.

Možná jen proniklo té dívce do řádků,
že právě ona, nežije pohádku,
že ani to její nádherné psaní,
nezbaví ji osamění.