Poutník.

Znavený poutník cestou kráčí,

na pouti potkává svět.

Mošnu a svůj osud s sebou vláčí,

cíl nemá na dohled.

 

Kdo ví, zda cíl jeho cesta má ?

Třeba jde světem jenom tak.

Možná je pro něj neznámá,

myšlenky míří mu do oblak.

 

Znavený poutník kráčí dál,

bolavé tělo, duše mu spílá.

Ve větvích vítr jim hrál,

první hvězda se rozzářila.

 

A tak jde dál, dál do neznáma,

nohy se vlečou s bolestnou křečí.

Noc je jak černá, hladová tlama,

pokání svědomí nevyléčí.

 

Ta cesta ovšem není hrou,

dnes jedno si odnáší z ní,

že příjme vše s velkou pokorou,

hlavu však nikdy neskloní.