„VÍŠ SNAD O NĚKOM
KOMU SE KLANĚT?“
Usmála se Warholova kráska
v komnatě plné spadaných hvězd
„Nevím,“ řekla jsem
„Možná vznešeným bájným tvorům
kteří člověku neublíží.
Možná slonům,
přinášejí štěstí.
Možná ptákům,
létají si nebem
vidí lidskost
bídu
nevraživost.
Možná andělům,
kdybych je potkala.
Jenom smrti,
smrti ne.
Slyšela jsem,
jak se směje.“