spící
spící
potkala jsem anděla
měl ohořelé křídlo
Láskou
to když sbíral hvězdy
síťkou na motýly
to aby je mohl snést
Dolů na zem
potkala jsem anděla
jedna ruka nesla podobu
Ruky lidské
to aby nic netušil o své
skutečné existenci
aby zůstal prostým poslem
Nevidoucím Spícím
jednou až se vzbudí upřímně od srdce
všemu se zasměje jako se Bůh usmívá
nad námi když mu předesíláme své vlastní plány
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskNějak pode mnou čtoucí bez povšimnutí a já si dovolím, že se tato báseň trochu vymyká tvému "stylu." Trochu tvůrčího osvěžení? To se mně ale líbí! Dobrý počin*
04.02.2023 01:10:13 | šerý
ano Šerý… vzácná inspirace… úsměv.z
06.02.2023 23:36:38 | zdenka
překrásné... veliké díky Zdeni*
03.02.2023 22:09:33 | Sonador
sdílená radost… úsměv.z
06.02.2023 23:35:36 | zdenka
Zdeni, krásná. Dodnes nevím, kdo mě tenkrát v noci pohladil po vlasech, a třebaže jsem spala tvrdě, nelekla jsem se.
03.02.2023 22:04:48 | Vivien
to jsou ony chvíle… kdy ,, víme,, … děkuji, Vivien…z
06.02.2023 23:35:01 | zdenka
Moc krásné :) Sbíral hvězdy síťkou na motýli. Paráda
03.02.2023 21:55:06 | Narra
děkuji, jsem ráda… že se líbí … úsměv.z
06.02.2023 23:33:21 | zdenka