Ticho se zachvělo
nočním výbuchem hvězd,
a mně se zachtělo
stříbro to, sesbírat z cest.
Tichem se šířila ozvěna
chladná, stříbřitě zlatá,
ta krása hvězd bez jména
v trávě, kde voněla máta.
Ozvěny nočního ticha
svou plnou mám hlavu.
Zpět pouštím ji, nepospíchá,
v pelyňku ztracena a v bolehlavu.
Krásná, povedla se TI. :)
05.02.2023 23:43:46 | jenommarie