V mezisnění
Vprostřed bdění
Kde nic není
Od setmění
Do setmění
V barvy duhy
Svět se mění
Nemám zdání
Jaké přání
Je tu k mání
Od setkání
Do setkání
Čemu se má duše brání
O co stojí
A čeho se vlastně bojí
A čeho se nebojí
A co vlastně ustojí
mezi sněním
mezi námi
meze mezí
rozorány
jak zamezit
mizejícím
zmijím zmaru
uštknout snící?
06.02.2023 19:45:15 | stormeater
Ve snu zhasnu
A pak žasnu
Zmizí zmije
Zmizí zmar
Takový sen
To je dar
06.02.2023 20:14:14 | kozorožka
sny jsou dary bohů z věků
kdy se lidé báli nebe
temnou nocí od pravěku
lidskou duši smutek zebe
v lásce hřejí teplé dlaně
pohlazení ... políbení
touha sdílet odhodlaně
most přes řeku zapomnění
06.02.2023 20:37:08 | stormeater
Leč táži se snad posté,
Co je za tím mostem?
Co když už nic není
za tou řekou zapomnění.
Snad, když dojdeme až sem,
vyroste nám pod nohama nová zem.
Než se duše naděje,
vyraší lásky květ,
ze semínka naděje.
06.02.2023 21:05:55 | kozorožka
za mostem, v hebkém mechu
ohnivá brána vzdechů
a za ní...kdo jen tuší
čím láska zmámí duši...
06.02.2023 21:22:13 | stormeater
Takový ten v danou chvíli neuchopitelný okamžik... u mě spíše jakési tísně... moc pěkně napsáno! :-)
06.02.2023 19:33:12 | Helen Mum
ST* /i když bdění často duši plení-láska často nečekaně z nebe spadne
a smutek z osamění raz dva v opak změní**/
PS omlouvám se za tu prvoplánovou říkanku-ale úmyslně jsem nasadil nevinně dětinský tón, v domnění, že to někdy pomůže...
06.02.2023 18:20:07 | Frr
Za nic se Jiříku neomlouvej, tvoje přibásnění je moc pěkné. Jako tvá slova vždy. :-)
06.02.2023 18:33:36 | kozorožka