Tma a cestování

Jak jedna postavička ze šmoulů
dívám se z okna.
Den se kaboní i padá dolů.

Vagón plný lidí
a oni jako neexistují.
Pěna života z davu.

Šeptám, jak mohu.
Barikáda omylů.
Průvodčí zapomíná stanici.

Ještě, že vidím spoj psaný.
Vystoupím, obraz zdecimovaný.
Alarm a dveře se otevřely.
Haló, Poříčany.