Vlétl mi motýl oknem do pokoje,
hledal zoufale cestu zpět.
O zdi si rozbíjel křídla svoje,
…už nemohl odletět.
Svou křehkou obětoval krásu,
snad z rozmaru, či nevědomí.
Třeba naslouchal vnitřnímu hlasu,
…hůl nad sebou lomí.
Zmučená křídla roztažená,
námahou znavený, sotva dýchá.
Krása do prachu poražená,
…zmařená pýcha.
Zlákal ho paprsek Slunce
a jeho hřejivá past.
Vzala mu možnost i sílu
dál letět i veškerý čas.
Život je plný nástrah
někdy už nezmůže nic
malý zoufalý motýl
který měl na louce být.
11.02.2023 21:23:37 | jenommarie