Usnula

Zavřela víčka, že oddá se snění,
snad jí to alespoň na chvíli změní,
třeba jen vteřinu bez tohohle světa,
„Zavřela víčka“ poslední věta…

Nečeká ráno, na ty co sní,
ač je to jediné, co někdy smí,
ač je sny probouzí a ráno uspává,
někdy to prostě jen smysl moc nedává.

Usnula, a teď se jí chvějí koutky,
ve všech našich snech jsme vlastně loutky,
a ráno nám stejně daruje cítění,
že beze snů, se vůbec nic nezmění.

Ulehla, usnula, začala snít,
o tom co neznala a může mít.