Sen, nesen ?

Havran se prochází po římse,

tak, jak se na havrana sluší.

Já v poháru uzřím se,

však ne tvář svoji, ale svou duši.

Havran se na mě podíval,

jedním a pak druhým okem.

Přísahám, on se smál,

z římsy zachránil se skokem.

Rád věděl bych, co v poháru bylo;

co viděl jsem, bylo jen snění ?

Ne, že by se mi to nelíbilo,

ale ráno ta hlava – to střízlivění !?