Čí je to vina?

Vždycky jsem si myslel, že chyba byla ve mně.
Přitom já putoval tímhle světem věrně.
Říkal jsem si, jak to bude vlastně dál,
když jsem ti  celé svoje srdce věnoval.

Říkám si, že chyba bude asi moje,
Že bych měl změnit trochu svoje postoje.
Jediný na co se soustředit je tvoje štěstí.
Pak přišla od života ta rána pěstí.

Zjistil jsem, že věrnost není dvojí.
Když jí dáš sám se s ní nemusíš sejít.
Říkal jsem si, že jsem ten idiot na vině.
Teď se ale směju téhle kravině.

Bolelo to hodně, zvlášť z blízkého kruhu.
Ještě já nejsem ten, který si sdělal ostudu.
Já dělal vše, páč chtěl jsem tvoji radost.
Avšak život mi udělil lekci za dost. 

Stejně se usmívám, i když život není pěna.
Já jednou doufal, že přijde tahle změna,
Kdy najdu štěstí v sobě a ne v lidech. 
Nyní mám fokus pouze na svých činech.

Šťastný jak nikdy, tak to jsem teďka já.
Kdy se postavíš, i když život tě do zad pobodá.
Kdy ty se směješ, i když je zrovna do breku.
Kdy ty jsi klidný, i když měl by jsi mít plno vzteku.

Já poprvé za život překročil jsem řeku.
Kdy poprvé jsem řekl sobě krásnou větu.
Větu kterou jsem spíš říkal lidem.
Miluji tě, dokážu říct sobě nyní s klidem