Melancholická

Slyším tě zpívat, houpavá strofo,
na notu tichou a tajemnou,
jak presto spiccato před katastrofou,
jak odraz ozvěny nade mnou.
.
Vidím tě houpat, lenivý rýme,
tak jako hladinu s náplavou,
jak mlhu nad řekou, co ještě dříme,
jak nitku pavučin nad hlavou.
.
Vnímám tvou lenost, podivná básni,
jak vánek ve stoncích oměje.
A až se dovlní poslední z třásní,
nakonec pozná, že pro mě je.