Sen s premiantkou akademie múzických umění

Na mysl tiše zaklepala.
'Ty?' ptám se, v hlase dojetí.
'V tvé hlavě jsem dřív bydlívala.'
'Vím. Copak, múzo, jak je ti?
.
No tak pojd dál, můj smíšku.
Povídej, kde ses toulala...'
a stočím zrak na malou knížku,
co mi tu po ní zůstala.
.
'Víš, s verši občas bývá dřina.
Básníků tolik, nás jen pár...
Což mi teď ale připomíná -
jsou svátky, mám pro tebe dar.
.
Odpusť mi prosím, kým jsem byla.
Děkuji za to, kým jsi byl.'
Pak na čelo mě políbila...
a já se ze sna probudil.
.
Teď si tu čmárám do papíru.
Přemýšlím, jak moc vážně brát
ty zvláštní vzkazy od Vesmíru
o múzách, co jsem míval rád.