Zvonovina.
Zvonovina.
Lije se, lije zvonovina,
do pískového lože.
Lije se, lije zvonovina,
ach, Ty můj bože !
Lije se žhavé tělo,
lije se píseň,
aby se rozeznělo
a zahnalo tíseň.
Až vychladne zvon,
v té jámě hluboké,
na věži vysoké
svůj první vydá tón.
Ps.
Živé k sobě volám,
nad mrtvými pláču.
Komentáře (11)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Krásné :) Moc se mi líbí témata, která si pro svá díla volíš :)
02.03.2023 19:21:51 | Narra
Nápady přichází samy od sebe. Děje se mi to hlavně při čtení. Nějaké náhodné
slovní spojení, a je to. Pak už záleží jen na tom, co se mi vybaví. Není to
nijak programové. Jsem rád, že se ti básně líbí. :-))
02.03.2023 19:41:09 | Kan
Je to inspirativní :) Stále nové neotřelé náměty :)
02.03.2023 19:48:09 | Narra
Umění..v každém zvonu
i jeho tónu.
I při oznámení smutném
zvony zní..
svým jedinečným srdcem.
02.03.2023 14:37:02 | jenommarie
Jsou jako lidská srdce. Někdy bijí na poplach, a někdy jen pro někoho. :-))
02.03.2023 16:57:13 | Kan
Ano to jsou a je i umění..umět zvonit.
Zní opravdu jinak v různých chvílích:)).
Hezké dny Kane.
02.03.2023 22:12:58 | jenommarie