Zkurvené jaro

Jaro se tuze rychle blíží

Eliška švarného jinocha vyhlíží.

Chce ať uhasí žár jejího těla,

mocným výstřikem by to chtěla.

Brzo začne růst ploché bříško,

teď budeš pykat milá Eliško.

Jsou to trojčata, můj bože,

nevlezou se ani na tvé lože.

Je toto domov či chrám zkázy,

můžou za to hormony a žlázy.

Děti mají patřit mezi savce,

hovno, připomínají dravce.

Dál to nejde, hnusáčci po otci,

a tak tu zůstali tři sirotci.