Stěží

Svět jako divná hmota samoty.
Oči se orientují dle šlápoty.
Obrazovka na kolečkách,
hvězdy v přechodnících.

Tulák padá do bláta
i cloumá ozónem.
Honem pryč od něj.
Aby nežebral
a neříkal,
že život je zlej.

Orientace tmy má opodstatnění.
Možná přijde zjevení.
Tlačítko však pro něj není.

Skládám do diapozitivů,
žalost motivů.
Noc dodá přílivů.
Ráno a propas dolů.