Sever se tříští o vlnolam
divoký a chladný
obzor, stopy...
na konec světa.
V mracích se ztrácí žár.
Chci do tebe vstoupit
ale sílu nemám
těch posledních pár kroků
větru zády, vlasy v očích
posbírám dny a písek
...tvůj dar.
Moc moc hezké! ,,sever se tříští o vlnolam, třísky, kapky, svoboda, či nekonečna klam...*
26.03.2023 16:25:20 | Caliéry
Byť mě tu hraje Dixie´s, zeměpisně jsem byl vždycky seveřan. Mám raději chladněji. :-) Ačkoliv bych si přál uvidět někdy Jižní kříž nebo obeplout Horn. :-)
09.03.2023 09:42:40 | La Suneteto
Dixies? neznám, ale něco mi říká, že by se mi mohlo líbit:) seveřane...
10.03.2023 21:54:49 | Sonador
Jsem se vrátila, ta první sloka mě velmi oslovila, je tak obrazotvorná, že jsem okamžitě stála na Cabo da Roca.
Zároveň zjišťuju, že jsem se minule tak začetla, až zapomněla tipnout, tedy napravuju. Tak to vidíš Son, jak to se mnou občas je.
07.03.2023 14:04:49 | Vivien
milá Viv, už se ti snažím odepsat dlouho, tak konečně:) moc mě to těší, o to víc, že jsem to psala v takovém divném nočním rozpoložení - což je možné, žes prve četla kostrbatý začátek - než jsem to stihla zapsat, tak se mi ztratil... ale pak se našel:D
no a já tam v tu chvíli taky byla, na severu u moře... chybí mi to...
a tak mám opravdu velikou radost že se na to mé "pouštění si žilou" někdo naladí a ještě se mu to líbí..... děkuju Ti!*
09.03.2023 22:37:24 | Sonador
Tvůj dar
Tvé pouzdro
A tak slovy majora a abého z filmu Rozmarné léto, když se před nimi objevila svěřenkyně Arnoštkova ve škrabošce
“Sejměte své pouzdro z tváře”
Ach
05.03.2023 20:21:24 | kudlankaW