Stavy IV

Stavy IV

Naprázdno po špičkách hltám délky stepní,

vychodit si v hlavě čistou mýtinu.

Měsíce hříšně plynou v prázdno,

leč jsem rád větru do plachet, jež mi ženou přátelé

Vyčistit zuby, umýt se, sníst banán, zvednout se z postele.

Takové studné minimum, kdy je kousek na dno.

Po těch týdnech měl bych být k světu,

jenže je tu nechutenství a prázdnota, anebo zmar s vášní

Těžko vybrat si, tak hledám chvilky, jež se cení,

a tak ptám se slunce "Kdy paprsek dáš mi ?".

Jenže katarze není,

tak ztěžka se nota mění,

tohle nemá rozuzlení,

lakam jaro na mezi s šálou plnou bodláčí,

modlím se v květy kopretin - jenže to nestačí...

Snad pouze soudce čas 

umí spravit, co zlomilo se v nás.